Slova jsou ukazatelé, nic víc
Pokud to co cítím ohledně tvorby nemocí apod. převedu do slov, vyjádřil bych to asi takto:
Tělo se ztotožňuje s obsahem mysli a duše a má vlastní "chytro-hloupou inteligenci". Jakákoli nemoc nebo neduh těla neznamená potrestání z vyšších míst, ale jde o jediný možný výsledek toho co je v nás, to čemu podvědomě věříme, atd... Jediný možný výsledek...
Například pokud jsme často v hlučném prostředí, tělo se začne bránit (respektive uši) a hádejte jak... Nebo pokud nemůžeme někoho vystát, nechceme ho poslouchat... Pokud to trvá dlouhodobě, uši časem poslechnou naše přání... atd... Ale u každého člověka může mít různý neduh, různou příčinu. Nějaké obecně platné vysvětlení se nedá aplikovat na všechny. Přesnou odpověď člověk vždycky nosí sám v sobě... Není to odpověď ve formě slov, ale spíš hlubšího vědění, pocitu...
Další aspekt různých příznaků a nemocí je, že jde o jediný matematicky možný výsledek, který kdyby se dal převést do slov, tak jakoby říkal: „Jdeš proti přirozenému proudu celku, proti harmonii... a tohle je výsledek“. On vlastně nic neříká, jen koná v tichosti... Ale nejde o potrestání, ale o jediný možný výsledek naší víry nebo chování, která jde nějakým způsobem proti přirozenému proudu života.
Pokud jde o lidi, kteří se už rodí s určitou vadou, nebo vážnou nemocí, řekl bych, že se tak děje proto, že samotná podstata člověka - ticho, duše, esence, životní energie, jakkoli to chcete nazývat, cítí, že má dluh z dřívějška, který je sama sebou nucena splatit. ...Ne splatit ve smyslu sebepotrestání, prostě vyrovnat dluh vůči sobě. A nebo je všechno té "životní esenci" celkem jedno, moc dobře ví, že na jednotlivci až tak nezáleží a že se jí to nijak nedotkne, protože zná svou pravou podstatu a chce si prostě jen hrát, chce si takový druh existence zakusit a sbírat zkušenosti, „nic není tak vážné...“
Tak to je můj pohled... Z konečného hlediska není úplný a pravdivý ani ten, ale řekl bych, že je rozhodně blíž, než když věříme, že příčina věcí je kolem nás a ne v nás... A tady dávám pro inspiraci přehled, jaké chování může (ale nemusí) spouštět určité příznaky...
http://www.moje-pravdy.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=162&Itemid=75
Sám nosím brýle (cca 2,5 dioptrie), což může znamenat, že nechci něco vidět (že se proti něčemu tělo, oči podvědomě brání, nechce to vidět, utíká před tím), nebo mám strach z budoucnosti... a nebo jsem tak sebestředný, že "si vidím jen na špičku nosu" :-D Ale slova škatulkují, pravda je vždycky jedinečná... Musíme slova brát jen jako ukazatele...
Zkuste si vyhledat jméno Jan Hnízdil (lékař komplexní medicíny), řekne vám k tomu také zajímavé věci.
díky za odkaz na "moje pravdy", dost dobrý. Honza. :-)
OdpovědětVymazatNedávno jsem sledovala nějakou přednášku J. Duška a přišlo mi na mysl, jak on obratně zachází se slovy. V jeho podání je tok slov nejen k poučení, ale i k pobavení :-) . To mne zároveň vedlo k tomu, že ač je doba, kdy se odsuzuje jakákoliv magie černá nebo bílá, všichni nevědomky používáme magii slov. Např. pan Dušek nám přináší svými slovy příjemné pobavení jako konečný dojem, ale určitě si vzpomeneme i na jinou komunikaci, kdy nám ve výsledku moc dobře nebylo. Došla jsem k závěru, že velmi důležitý je záměr toho, kdo slova použije. Když bude chtít slovem ublížit, může se stát zejména u člověka, který se nechá energií slov oslabit.
OdpovědětVymazatMožná trošku odbočení, ale v důsledku to má na zdraví vliv také