Vytáhl jsem z těchto stránek pár informací
ohledně ne moc známých aspektů zážitků blízkých smrti a to jsou NDE u dětí a
NDE, které jsou klasifikované jako nepříjemné až pekelné.
Blízké zážitky smrti (NDE) u dětí
„Náš nejlepší výzkum dosud naznačuje, že okolo 85% dětí,
které zažily zástavu srdce, prožily NDE.“ (U dospělých je to kolem 10-20% -
záleží u jaké studie)
Studie zahrnující 270 dětských NDE zjistila, že:
76% dětí hlásilo na počátku utěšující zážitky. Obklopeni
milující nicotou, přátelským hlasem, návštěva milujícího stvoření, mimotělní
zkušenost, pociťovaly mírumilovnost buď bezpečného světla, nebo bezpečné
temnoty.
19% dětí hlásilo příjemné, nebo jakoby nebeské zážitky
3% dětí hlásilo zneklidňující nebo pekelné zážitky
2% dětí hlásilo jakoby nadřazený (přesahující) zážitek, ve kterém cítili,
že získaly výjimečnou znalost
Z výzkumu tedy vyplývá a co mi přijde velmi zajímavé, že děti mají daleko větší pravděpodobnost prožít si NDE a postupem času tahle "dovednost" slábne.
Negativní NDE
Zážitky blízké smrti jsou často hluboké psychospirituální
události. Většina lidí s těmito zážitky (NDErs) hlásí, že jejich zkušenost
obsahovala převážně příjemné zážitky jako klid, radost, blaho… Nicméně, občas
lidé hlásí, že jejich zkušenost byla zneklidňující, měli emocionálně bolestivé
pocity jako strach, terror, horror, zlost, osamocenost, izolace nebo vina.
Greyson a Bush (1996)
rozdělili 50 hlášení zneklidňujících NDE do tří typů:
- Nejběžnější typ zahrnoval
ty samé vlastnosti, jaké byly u příjemných zážitků, jako jsou mimotělní
zkušenost a prudký pohyb skrze tunel nebo prázdnotou ke světlu, ale lidé
obvykle kvůli pocitu, že nemají kontrolu nad tím co se děje, popsali takové zážitky
jako děsivé.
- Druhý, méně obvyklý
typ zahrnoval akutní povědomí ne-existence nebo vědomí, že jsou naprosto sami,
navždy a v absolutní temnotě. Někdy dotyčná osoba obdržela naprosto
přesvědčivou zprávu, že skutečný svět (včetně nich) nikdy doopravdy
neexistoval.
- Třetí a
nejvzácnější typ zahrnoval pekelné obrazy, jako oškliné nebo zlověstné krajiny;
démonické bytosti, hlasité, nepříjemné zvuky, děsivá zvířata, a ostatní bytosti
v extrémní tísni, jen zřítkakdy se tito lidé cítili být osobně mučeni.
Častost negativních zážitků se pohybuje od 1 – 15%. Ve
studii provedené mezi lety 1984-2001, která zahrnovala 130 lidí s NDE
nehlásil nikdo zneklidňující zážitek. Zjištění zřejmě potvrzují, že se jedná o
relativně vzácné zkušenosti.
Nicméně se tyto zkušenosti mohou objevovat časněji, než
bývají hlášeny… Možné důvody, proč by o nich lidé nechtěli mluvit, můžou být:
-
Naděje, že je nepříjemná zkušenost opustí
-
Chtějí se vyhnout znovuprožití zneklidňění, které se
objeví, jakmile o svém prožitku začnou mluvit
-
Cítí se zahanbeně za to, že měli takovou zkušenost,
když tolik dalších lidí mělo příjemné zážitky
-
Mají strach, že je ostatní budou označovat za špatné
nebo za cvoky.
Třebaže se zneklidňující NDE objevují mnohem méně častěji
než ty příjemné, není zatím přesně
známé, jak moc často se objevují. Snad budoucí výzkum ukáže jasnější odpověď na
tuto otázku.
Kteří lidé mívají zneklidňující NDE?
Stejně jako příjemné zážitky, i ty nepříjemné se objevují
rovným dílem u mužů i u žen všech věků, vzdělanosti, socioekonomické úrovni,
sexuální orientaci, duchovní víře, vztahu k náboženství a životními
zkušenostmi. Ačkoli se lidé někdy zajímali, zda dobří lidé mají příjemné
prožitky a špatní lidé nepříjemné prožitky, výzkum neukázal žádný takový vztah
mezi zřejmými životními skutky a typu NDE. Některé zážitky obsahovaly oba
elementy, příjemné i zneklidňující… A lidé, kteří měli vícero NDE,
měli někdy příjemný zážitek a někdy nepříjemný, v žádném určeném pořadí…
Způsob, jakým člověk zemře může být faktor, jakou NDE člověk
může mít.
Rommerová zjistila, že lidé s negativní NDE, kteří se
nějak podíleli na své vlastní smrti tvořili v jejím výzkumu 55% lidí,
kteří měli negativní NDE 2. typu – zkušenost věčné prázdnoty, 18% hlásilo
pekelné zážitky a většina z nich hlásila zkušenost negativního odsuzování.
Lidé, kteří jsou ve zdeptaném stavu mysli v okamžiku
jejich zkušenosti a ti, kteří byli vedeni k tomu očekávat neklid během
smrti mohou být více náchylní k zažití znepokojivé NDE.
Lidé, kteří spáchají sebevraždu jsou skoro vždy
ve znepokojivém stavu mysli. Jsou si téměř jisti vědomím široké víry, že
sebevražda je zbabělost a nebo špatná cesta, jak utéct v životě bolesti.
Ačkoli doufají v úlevu od bolesti, mohou se vědomě nebo nevědomě bát
potrestání. Ve zvýšeném stavu bolesti, strachu nebo viny jsou vysoce sklíčení a
v důsledku toho mohou být poněkud náchylnější k negativním zážitkům
při NDE.
Nicméně, fakta jsou, že:
- Celková většina skličujících NDE se neobjevila
v kontextu spáchání sebevraždy
- Mnoho příjemných NDE bylo výsledkem pokusu o sebevraždu
- A mnoho lidí, kteří byli ve skličujícím stavu mysli a
očekávali, že během smrti zažijí odsouzení nebo potrestání měli příjemné
zážitky během své NDE.
Bush a Rommerová došli k závěru, že každý člověk má
potenciál mít zneklidňující NDE
Ale v souhrnu není jednoznačně známo, proč má většina
lidí příjemné NDE a někteří ne.
Rommerová došla k závěru společně s ostatními
výzkumníky, že stejně jako lidé s příjemými zážitky, tak prakticky všichni
lidé s nepříjemnými zážitky berou své NDE jako extrémě přínosné.
Například někdo, kdo se celý život stavěl do izolace, aby se
vyhnul odmítnutí ze strany druhých může zažít zneklidňující NDE věčné
prázdnoty, ve které si uvědomí, že hluboká nekončící izolace není to, co
doopravdy chce. Později může rozvíjet svou schopnost být emočně zranitelný vůči
ostatním a vypořádat se s příležitostnými zklamáními, jaká zranitelnost
přináší a těšit se z častých odměn, které spojení s ostatními
přináší.
Další člověk se skličující NDE hlásil, že ve své NDE zápasil
na život a na smrt s démonickou bytostí; poprvé ve svém životě skutečně upřímně
zavolal Boha o pomoc; a poprvé v životě zažil pravou přítomnost a
komunikaci s Bohem.
