čtvrtek 29. srpna 2013

VYŠŠÍ DOBRO


Je nějaký rozdíl mezi štěstím a vnitřním klidem?

Ano, štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli.

Je možné přitahovat pouze pozitivní okolnosti? Kdyby bylo naše myšlení vždycky pozitivní, naše životní situace by byla pozitivní, že ano?

Umíte skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Vidíte celkový obraz? Neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Bolest je naučila vzdát se falešných představ o sobě samých, odnaučila je sledovat povrchní cíle. Naučila je pokoře a soucitu. Učinila je reálnějšími.
     Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží.
     Z vyššího hlediska jsou životní podmínky vždycky pozitivní. Přesněji řečeno: nejsou ani pozitivní, ani negativní. Jsou prostě takové, jaké jsou. Jestliže plně přijímáte realitu - což je jediný rozumný přístup -, není ve vašem životě nic „dobrého“ ani „špatného“. Existuje jen vyšší dobro - které obsahuje všechno „špatné“. Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo, láska a nenávist. Proto se v bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z „ráje“, když „pojedli ze stromu poznání dobrého a špatného“.

To mi připadá jako odmítání reality a sebeklam. Když se mi stane něco strašného, mohu sice předstírat, že to není špatné, ale faktem zůstává, že to špatné je. Tak proč to popírat?

Nic nepředstíráte. Prostě přijímáte situaci takovou, jaká je. To je všechno. Tím překročíte hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když odpustíte každému okamžiku - když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutno odpustit později.
     Uvědomte si, že teď nemluvím o štěstí. Když vám někdo umřel nebo když cítíte, že se blíží vaše vlastní smrt, nemůžete být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžete být klidní. Přijímáte-li přítomný okamžik, můžete být smutní, ale ve svém nitru cítíte  hluboký klid. To je emanace bytí, vnitřní klid, dobro, které nemá protiklad.

- Moc přítomného okamžiku, str. 143 - (Eckhart Tolle)

pondělí 26. srpna 2013

„Díváte se pozorně?“



„To tajemství máte před očima, ale nevidíte ho, protože se nedíváte správně. Vlastně to ani nechcete vidět. Chcete se nechat podvést.“


- Michael Caine ve filmu Dokonalý trik


neděle 25. srpna 2013

Kolik je ve vesmíru prostoru?


To, že se nám hvězdy na obrázku zdají být velmi blízko sebe je většinou jen iluze vytvořená světlem a velikým přiblížením. Na obrázku je vyfocena galaxie v Andromedě, hvězdy kolem ní jsou hvězdy z naší galaxie.

     Když by naše Slunce mělo velikost 1 mm, nejbližší hvězda Proxima Centauri (4,22 sv. let) by byla vzdálena kolem 25 km... Pro představu - aby se dalo říct, že jsou galaxie z 99,99% prázdným prostorem, stačilo by, aby byla tato vzdálenost jen kolem 2 cm. Tolik prostoru se skrývá mezi jednotlivými hvězdami v galaxii, přestože se nám z pohledu z dálky jeví jakákoli galaxie jako souvislý objekt.

     Když použijeme stejné měřítko (Slunce = 1 mm), naše Země bude ve vzdálenosti cca 10 cm od Slunce a Neptun ve vzdálenosti kolem 3 m od Slunce. Sondy Voyager putující Vesmírem od roku 1977 by byly ve vzdálenosti kolem 13 m od Slunce. Ještě připomínám, že nejbližší hvězda by to k nám pořád měla 25 km. Tak to jen tak pro představu

pátek 16. srpna 2013

Co je větší iluze?


     Občas se člověk setká s názory typu, že tělo je jen iluze, že smrt je jen iluze a že každý člověk prožívá mnoho životů. Asi záleží z jakého úhlu pohledu se člověk na tyto věty dívá, ale pro většinu lidí můžou mít takováto prohlášení dost zavádějící a iritující význam. A bezhlavě takovýmto prohlášením začít věřit, může být ta největší iluze ze všech. Když člověk od někoho slyší, že "smrt neexistuje", instinktivně cítí, že to dotyčný říká především proto, aby zesílil svůj vlastní obraz v očích ostatních (vypadá to totiž, že dotyčný ví něco, co ostatní ne).

     Jestliže je tělo jen iluze, pak by člověka vůbec nemělo bolet, například když mu vlak ujede obě nohy... Můžete si sice v té chvíli klidně říkat, že celá ta bolest je jen iluze (alespoň do té doby, než tou bolestí neomdlíte..) a všechno, že je ve skutečnosti v naprostém pořádku.. fakt ale je, že to není v pořádku a vy budete vypadat tak akorát jako blázni...

     To, že "smrt neexistuje" si zase jako mantru můžete opakovat, až vás praští elektrický proud a vy se nebudete moct pustit. Můžete si to nechat vytetovat klidně na předloktí nebo na čelo... ale uvědomte si, jak hloupě to bude vypadat, až najdou vaší spálenou mrtvolu s naprosto příšerně vyděšeným výrazem ve tváři, na němž budete mít nápis "smrt neexistuje" :) Nebo si můžete opakovat, že "všechno je v pořádku", zatímco se budete topit a zoufale lapat po vzduchu.


     Hodně lidí věří na reinkarnaci a převtělování. Já se spíš ptám - jestliže je taková věc skutečná, pak už jsem pravděpodobně nějaký minulý život prožil a zrovna tak všichni kolem mne... Jaktože si tedy na svůj minulý život ale nikdo z nás nepamatuje? Hmm...     Co když si na své minulé životy nepamatujeme proto, protože nikdo z nás žádný minulý život neprožil? ... Jinými slovy, žádný minulý život nebyl...

     Nemělo by být základním předpokladem pro vyslovení domněnky/přijetí víry, že existují minulé a budoucí životy to, že si své minulé životy budeme pamatovat?

     Celá tahle věc o převtělování, že tady má člověk nějaké poslání a má na to X životů, aby svého poslání dosáhl dost silně připomíná středověký názor, že Země je středem vesmíru, že je zde nějaký vyšší smysl a že se všechno točí okolo nás... Jestli se něco převtěluje, my jako osobnost to určitě nebudeme, jinak bysme si přece svůj minulý život pamatovali, ne? :-)

     Nemusí se mnou nikdo souhlasit, koneckonců tady nejsem od toho, aby se mnou všichni souhlasili, ale fakt, že si svůj tzv. "minulý život" nedokážeme vybavit by měl o něčem svědčit ... Proto zní irelevantně, když lidé říkají, že se převtělují - protože to říkají oni jako osobnost. V dalším životě úplně zapomenou na to, že něco takového v předešlém životě říkali...

... protože to neříkali oni :)


čtvrtek 8. srpna 2013

„Nastavte druhou tvář“


Ego neustále hlídá, jestli mu nehrozí ponížení nebo jakékoliv jiné „zmenšení“. Pokud usoudí, že ano, spustí opravný mechanismus pro obnovení mentální formy „já“. Když ho někdo začne obviňovat nebo kritizovat, čímž mu způsobí újmu, okamžitě přistoupí k obraně a začne se hájit a/nebo napadat jiné. Jestli ten druhý má pravdu, nebo ne, není v tu chvíli pro ego vůbec důležité. Daleko víc než na pravdě mu záleží na vlastním bezpečí. Tak funguje obrana psychologické formy „já“. Dokonce i tak běžná věc, jako když zakřičíte něco na řidiče, který vás nazval idiotem, je automatická, nevědomá reakce vašeho ega. Jednou z nejčastějších obranných reakcí ega je hněv, který způsobuje jeho sice dočasné, zato velmi výrazné posílení. Všechny obranné mechanismy, které ego považuje za smysluplné a potřebné, jsou ve skutečnosti zcela dysfunkční. Mezi nejpatologičtější patří fyzické násilí a podléhání velikášským představám.

     Vědomé ponižování nebo oslabování ega bez jakékoliv následné snahy o jeho obnovu považuji za velmi účinné duchovní cvičení. Vřele vám doporučuji občas s tím experimentovat. Když vás například začne někdo kritizovat, obviňovat nebo vám nadávat, zkuste pro změnu, místo abyste se okamžitě začali bránit, neudělat nic. Dovolte mu, aby vás „ponížil“ a pozorně sledujte, jaké to ve vás vyvolá pocity. Prvních pár vteřin vám to nejspíš bude velmi nepříjemné a budete si připadat „takhle malincí“. Pak v sobě ale objevíte nový prostor, jenž náhle jakoby ožije, a vy si uvědomíte, že jste se vlastně nijak nezmenšili, ale že naopak expandujete. Tak můžete dojít k úžasnému uvědomění: když jste zdánlivě nějakým způsobem poníženi a dokážete na to nejen navenek, ale i vnitřně nereagovat, uvědomíte si, že jste o nic skutečného nepřišli. Tím, že jste se na určité úrovni „zmenšili“, jste na jiné naopak „vyrostli“. Jakmile se přestanete bránit a snažit se jakkoliv posilovat svou formu, přestanete se s ní a se svou mentální představou o ní ztotožňovat. Tím, že ztratíte na důležitosti (z pohledu ega), vaše nitro expanduje a vytvoří prostor pro Bytí. Vaše skutečná síla, to, co jste za formou, pak začne vyzařovat skrze zeslabenou formu. Přesně o tom mluvil Ježíš, když řekl: „Popřete sami sebe,“ nebo „Nastavte druhou tvář.“

     To ovšem neznamená, že byste se měli nechat zneužívat nebo se stát obětí nevědomých lidí. Někdy si  situace vyžádá, abyste někoho poslali „někam“ a nebrali si žádné servítky. Pokud do toho nezapojíte ego s jeho snahou se neustále bránit, budou mít vaše slova neuvěřitelnou sílu. Jestliže to bude nutné, můžete samozřejmě komukoliv říct jasné a pevné ne. Pak to bude, jak já říkám, „skutečné ne“, oproštěné od jakékoliv negativity.

     Až když se smíříte s tím, že nikdy nebudete slavní, že z vás nebude „někdo“, teprve pak se můžete spojit se silami vesmíru. To, co ego považuje za slabost, je ve skutečnosti jedinou pravou silou. Tato duchovní pravda říká pravý opak toho, čeho si cení současná společnost a podle čeho nás formuje.

     V moudré knize Tao-te-ťing se píše: „Buďte širokým údolím světa...“ Tak se stanete celiství a „vše k vám přijde samo“. Většina lidí dnes touží být spíše horou.

     Také Ježíš v jednom ze svých podobenství říká, „Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ,Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

     Nesnažte se posilovat své falešné já tím, že se budete chlubit nebo předvádět. Nesnažte se vyčnívat, být výjimeční, udělat dojem nebo na sebe přitáhnout pozornost. To znamená, že někdy nemusíte vyjádřit svůj názor, i když to všichni kolem zrovna dělají - uvidíte, co to s vámi udělá.

- Nová země, Eckhart Tolle