NDE tak trochu jinak

Nasledující informace jsem převzal ze stránek výzkumu zážitků blízké smrti: http://iands.org/research/important-research-articles/43-dr-pim-van-lommel-md-continuity-of-consciousness.html

Vytáhl jsem z těchto stránek pár informací ohledně ne moc známých aspektů zážitků blízkých smrti a to jsou NDE u dětí a NDE, které jsou klasifikované jako nepříjemné až pekelné.

Blízké zážitky smrti (NDE) u dětí

„Náš nejlepší výzkum dosud naznačuje, že okolo 85% dětí, které zažily zástavu srdce, prožily NDE.“ (U dospělých je to kolem 10-20% - záleží u jaké studie)

Studie zahrnující 270 dětských NDE zjistila, že:

76% dětí hlásilo na počátku utěšující zážitky. Obklopeni milující nicotou, přátelským hlasem, návštěva milujícího stvoření, mimotělní zkušenost, pociťovaly mírumilovnost buď bezpečného světla, nebo bezpečné temnoty.

19% dětí hlásilo příjemné, nebo jakoby nebeské zážitky

3% dětí hlásilo zneklidňující nebo pekelné zážitky

2% dětí hlásilo jakoby nadřazený (přesahující)  zážitek, ve kterém cítili, že získaly výjimečnou znalost

Z výzkumu tedy vyplývá a co mi přijde velmi zajímavé, že děti mají daleko větší pravděpodobnost prožít si NDE a postupem času tahle "dovednost" slábne.

Negativní NDE

Zážitky blízké smrti jsou často hluboké psychospirituální události. Většina lidí s těmito zážitky (NDErs) hlásí, že jejich zkušenost obsahovala převážně příjemné zážitky jako klid, radost, blaho… Nicméně, občas lidé hlásí, že jejich zkušenost byla zneklidňující, měli emocionálně bolestivé pocity jako strach, terror, horror, zlost, osamocenost, izolace nebo vina.

Greyson a Bush (1996) rozdělili 50 hlášení zneklidňujících NDE do tří typů:

-  Nejběžnější typ zahrnoval ty samé vlastnosti, jaké byly u příjemných zážitků, jako jsou mimotělní zkušenost a prudký pohyb skrze tunel nebo prázdnotou ke světlu, ale lidé obvykle kvůli pocitu, že nemají kontrolu nad tím co se děje, popsali takové zážitky jako děsivé.

-  Druhý, méně obvyklý typ zahrnoval akutní povědomí ne-existence nebo vědomí, že jsou naprosto sami, navždy a v absolutní temnotě. Někdy dotyčná osoba obdržela naprosto přesvědčivou zprávu, že skutečný svět (včetně nich) nikdy doopravdy neexistoval.

-  Třetí a nejvzácnější typ zahrnoval pekelné obrazy, jako oškliné nebo zlověstné krajiny; démonické bytosti, hlasité, nepříjemné zvuky, děsivá zvířata, a ostatní bytosti v extrémní tísni, jen zřítkakdy se tito lidé cítili být osobně mučeni.

Častost negativních zážitků se pohybuje od 1 – 15%. Ve studii provedené mezi lety 1984-2001, která zahrnovala 130 lidí s NDE nehlásil nikdo zneklidňující zážitek. Zjištění zřejmě potvrzují, že se jedná o relativně vzácné zkušenosti.

Nicméně se tyto zkušenosti mohou objevovat časněji, než bývají hlášeny… Možné důvody, proč by o nich lidé nechtěli mluvit, můžou být:

-          Naděje, že je nepříjemná zkušenost opustí

-          Chtějí se vyhnout znovuprožití zneklidňění, které se objeví, jakmile o svém prožitku začnou mluvit

-          Cítí se zahanbeně za to, že měli takovou zkušenost, když tolik dalších lidí mělo příjemné zážitky

-          Mají strach, že je ostatní budou označovat za špatné nebo za cvoky.

Třebaže se zneklidňující NDE objevují mnohem méně častěji než ty příjemné, není  zatím přesně známé, jak moc často se objevují. Snad budoucí výzkum ukáže jasnější odpověď na tuto otázku.

Kteří lidé mívají zneklidňující NDE?

Stejně jako příjemné zážitky, i ty nepříjemné se objevují rovným dílem u mužů i u žen všech věků, vzdělanosti, socioekonomické úrovni, sexuální orientaci, duchovní víře, vztahu k náboženství a životními zkušenostmi. Ačkoli se lidé někdy zajímali, zda dobří lidé mají příjemné prožitky a špatní lidé nepříjemné prožitky, výzkum neukázal žádný takový vztah mezi zřejmými životními skutky a typu NDE. Některé zážitky obsahovaly oba elementy, příjemné i zneklidňující… A lidé, kteří měli vícero NDE, měli někdy příjemný zážitek a někdy nepříjemný, v žádném určeném pořadí…

Způsob, jakým člověk zemře může být faktor, jakou NDE člověk může mít.

Rommerová zjistila, že lidé s negativní NDE, kteří se nějak podíleli na své vlastní smrti tvořili v jejím výzkumu 55% lidí, kteří měli negativní NDE 2. typu – zkušenost věčné prázdnoty, 18% hlásilo pekelné zážitky a většina z nich hlásila zkušenost negativního odsuzování.

Lidé, kteří jsou ve zdeptaném stavu mysli v okamžiku jejich zkušenosti a ti, kteří byli vedeni k tomu očekávat neklid během smrti mohou být více náchylní k zažití znepokojivé NDE.

Lidé, kteří spáchají sebevraždu jsou skoro vždy ve znepokojivém stavu mysli. Jsou si téměř jisti vědomím široké víry, že sebevražda je zbabělost a nebo špatná cesta, jak utéct v životě bolesti. Ačkoli doufají v úlevu od bolesti, mohou se vědomě nebo nevědomě bát potrestání. Ve zvýšeném stavu bolesti, strachu nebo viny jsou vysoce sklíčení a v důsledku toho mohou být poněkud náchylnější k negativním zážitkům při NDE.

Nicméně, fakta jsou, že:

- Celková většina skličujících NDE se neobjevila v kontextu spáchání sebevraždy

- Mnoho příjemných NDE bylo výsledkem pokusu o sebevraždu

- A mnoho lidí, kteří byli ve skličujícím stavu mysli a očekávali, že během smrti zažijí odsouzení nebo potrestání měli příjemné zážitky během své NDE.

Bush a Rommerová došli k závěru, že každý člověk má potenciál mít zneklidňující NDE

Ale v souhrnu není jednoznačně známo, proč má většina lidí příjemné NDE a někteří ne.

Rommerová došla k závěru společně s ostatními výzkumníky, že stejně jako lidé s příjemými zážitky, tak prakticky všichni lidé s nepříjemnými zážitky berou své NDE jako extrémě přínosné.

Například někdo, kdo se celý život stavěl do izolace, aby se vyhnul odmítnutí ze strany druhých může zažít zneklidňující NDE věčné prázdnoty, ve které si uvědomí, že hluboká nekončící izolace není to, co doopravdy chce. Později může rozvíjet svou schopnost být emočně zranitelný vůči ostatním a vypořádat se s příležitostnými zklamáními, jaká zranitelnost přináší a těšit se z častých odměn, které spojení s ostatními přináší.

Další člověk se skličující NDE hlásil, že ve své NDE zápasil na život a na smrt s démonickou bytostí; poprvé ve svém životě skutečně upřímně zavolal Boha o pomoc; a poprvé v životě zažil pravou přítomnost a komunikaci s Bohem.