Kolikrát se přistihnu jak zírám před sebe, kolem sebe, ale věci, na které se jakoby dívám vlastně vůbec nevidím nebo nevnímám. Je to takový ten pohled, kdy se díváte kolem sebe, ale nic nevidíte... Hlava je plná různých myšlenek... Oči kmitají dolu, nahoru, ze strany na stranu... A jak je to vlastně zvláštní, že nevidíte to, na co váš pohled jakoby směřuje. Člověk je ukázkově nepřítomný...... Tak to je první věc, které jsem si teďka v poslední době na sobě všimnul. Třeba to má někdo, kdo to teď čte podobně a začne si toho teď víc všímat. :)


Další věc, které si teď všímám je, že jsem daleko klidnější, když se nestarám o vnější svět. Když nesleduji zprávy, nečtu noviny, ani si je nezapínám na internetu. Ten přehršel informací ze všech směrů mě začal štvát, protože jsem měl pocit, že mi to všechno ubírá hrozně moc energie, takže jsem si řekl:

Jak se mě osobně týkala jakákoli zpráva publikovaná například v posledních 10 letech? ...

Člověk je stvořen tak, aby se vyrovnal s tím, co vnímá bezprostředně svými smysly kolem sebe, ale nemůže se vypořádat s něčím, co existuje kdesi a čeho sám není svědkem. To už je taková zbytečná nadstavba, která nám zabraňuje být tam, kde jsme.

(Určité zprávy svůj smysl mít můžou, ale naprostá většina ho nemá (však se podívejte sami), proto je dobré položit si otázku jestli nám to zato stojí - každý podle sebe, nechci dávat nějaký univerzální návod pro všechny)


No a třetí věc, které si v poslední době všímám je, že často plýtvám energii tím, že se příliš soustředím na to, co mi vadí, co nechci, čeho se bojím, co dělám špatně, co mě rozčiluje a co mě sere (proč si hrát na etiku, že :d) a vůbec, že se tím ve mě hromadí spoustu vzteku a napětí. ... Člověk si pak uvědomí, jaká je to ztráta energie, všímat si jen něčeho, co nás štve, rozčilovat se, bojovat proti něčemu. Stejně s tím člověk nic nenadělá... Tak proč se raději nesoustředit na to, co se nám libí, co máme rádi?


Nebo taková věc jako dělat si názory. Připadám si jako bych se s každým svým názorem, soudem nebo věděním uzamykal do ještě menší klícky. Vlastně je mi fajn, když nevím, když nemám názor. K čemu to? Svět dál poběží docela dobře i bez toho, aniž bych si na něco dělal názory... Proč se omezovat?

„Nemusíš hledat pravdu, stačí nelpět na názorech“
(Z knížky Eckharta Tolle)



Tak to byla taková má dokonale nedokonalá úvaha o tom, co se mi honilo hlavou. Když se k tomu budete chtít jakýmkoli způsobem vyjádřit, cesta je volná :)