Negativní motivace

Nejsem proti pozitivní motivaci, ale snad každý, kdo se někdy pokoušel pozitivně se namotivovat, tak zná ten pocit: Co když... (to nevyjde), který tam ve stínu tak nějak vždycky přečkává.

Tenhle pocit, tahle možnost neúspěchu v nás vyvolává napětí, nejistotu, strach.

Takže proč se mu nepostavit čelem? Například půjdu do společnosti a budu si dělat hlavu s tím, že možná nebudu vědět, co říct... Ok, to se klidně může stát.. a co no, zas tak hrozný to neni. Možná se také setkám s nezájmem nebo se ztrapním, řeknu nějakou blbost, budu nervózní... Existuje celá řada situací z nichž máme hrůzu. Pokuste si představit "nejhorší možný výsledek".

Tím, že přijmete možnost, že přesně tohle se může stát, tím se na onu situaci vlastně připravíte a zjistíte, že to neni zas tak hrozný a spadne z vás trocha napětí. Až ta událost nadejde, budete v klidu, víte co se může stát a nebude to pro vás neznámá situace. A čím méně napětí v sobě budeme mít, tim spíše budeme v té dané situaci vědět, co dělat.


Můžete si představit oba póly toho, jak se situace může vyvinout, jak ten pozitivní, tak ten negativní. A zvláště ten negativní pak přijměte. Nebo nemusíte dělat vůbec nic, jen vemte na vědomí, jaké překážky vás mohou potkat.

V čem se cítíte nedostateční?

Najděte si tiché místo a nenechte se ničím rušit ani rozptylovat. Vezměte si papír a něco na psaní, pohodlně se posaďte a pokuste si sepsat seznam svých vlastností, ve kterých nevynikáte, které vás omezují, v čem se cítíte nedostateční, v čem selháváte a co vás na sobě štve nebo mrzí. Vezměte si tolik času, kolik potřebujete a v klidu v sobě zapátrejte. Snažte se, ať je váš popis přesný a férový. Třeba vás překvapí, na kolik věcí přijdete. Jestli cítíte, že jsou některé vlastnosti silnější, můžete si je průběžně v různé formě napsat vícekrát.

Nepřistupujte k tomu ale tak, že jsou to věci nebo vlastnosti, které chcete překonat nebo se jich zbavit. Jde jen o to je uznat. Nepovedlo se vám je překonat doteď, tak proč by se to mělo najednou povést... Uznejte si: Tohle jsem já a hned tak se nezměním.

Tyhle vlastnosti nezmizí, to bysme pak nebyli my. Nejlepší, co se může stát je to, že mírně zeslábnou. Ale nezeslábnou proto, že chceme aby zeslábly nebo protože se budeme tvářit, že neexistují... ale zeslábnou proto, že si přiznáme, že je máme a že takoví jsme.



Ps.: Pochopitelně se můžete uklidňovat tím, že sepsané vlastnosti nejsou vaším skutečným Já - a v tom případě budete před ostatními vypadat super chytře a možná, že to bude svým způsobem i pravda, ale to vám moc nepomůže.

Co mě napadne, když se řekne "spiritualita/duchovno"?

Používání záhadných výrazů, jako jsou aura, čakra, energie, dimenze, inteligence, meditace, bůh, kterým normální člověk nerozumí...

Umělá nástavba na realitu a nový konzum...

Nepokorná posedlost po pokoře...

Zamaskovaná nadřazenost...

Faleš...

Přesvědčování sama sebe i ostatních o tom, že dotyčný nastoupil na cestu, na jejímž konci ho čeká zlatý hřeb v podobě osvícení, probuzení, zkrátka dokonalého já...

Víra v nadpřirozeno... 

Ubíjející sáhodlouhé filozofování a diskuse o podstatě světa, existence, bytí a nebytí, materialismu a nematerialismu, o podstatě já, o tom, co druzí cítí a proč to cítí, atd...

Posedlost spirituálními dogmaty, jakými jsou všemocná řídící inteligence, vědomí, probuzení, přesvědčení, že je naše doba výjimečná, že neexistuje smrt, vše je propojeno se vším, apod...

Nedostatek kritického myšlení...

Poučování ostatních o funkci jejich neprobuzeného ega a jeho projevech...

Citování oblíbených autorit a brát na sebe úlohu hlídacího psa ostatním duchovním lidičkám, zda-li se neodchylují od té správné cesty...

Zbytečné chytré brblání o tom, že ostatní si potřebují projít tím, čím si procházejí a že jednou možná také dosáhnou stavu probuzení nebo prozření jako já/my...

Potřeba najít si odpověď na všechno...

Egoismus...

Nesvobodný život podle vzoru...
 
.
.
.
.

Předtím než budete rezolutně nesouhlasit, tak si položte otázku, zda-li má člověk, který žije vyrovnaný život vůbec nějaký důvod k tomu, aby dával nějak okatě najevo, že žije podle jakési duchovní filosofie nebo ideologie..

Paradox českých přátel východu

Já jsem se k tomu nechtěl vyjadřovat, ale hlavou se mi tahle otázka už nějakou dobu honí a dokud ji nevyventiluji, tak se jí asi nezbavím...

Proč lidé, kteří údajně nadevše milují svobodu projevu a neomezený přístup k informacím hlavně na internetu (podle jejich slov „na tom posledním svobodném informačním médiu“), proč si tihle lidé velmi často fetišizují a opěvují grázlíka (ruského prezidenta), který dělá všechno proto, aby jakoukoli svobodu projevu a informací potlačil a proč nadávají na systém, který jim svobodu projevu bezproblému dopřává?

Proč lidé, kteří údajně nejvíc nesnášejí manipulaci a lež bývají obvykle nejsnáze obelháni a zmanipulováni?

… Tomu teda vážně říkám ironie.

No nic

Úvaha o Bludných balvanech a matení veřejnosti

     Jako každý jiný rok se znovu sešel spolek skeptiků Sisyfos, aby uděloval anticeny za "mimořádné zásluhy v matení české veřejnosti". Členové Klubu Sisyfos jsou někdy neprávem označováni za dogmatické a nedůtklivé staříky. Zprvu je nutné uvést, že ty ceny se ani tak neudělují za to, k čemu daný laureát došel, ale spíše jak k tomu došel a kolik ignorance musel na své cestě projevit, aby k tomu vůbec mohl dojít.

Samozřejmě má každý právo na prezentaci vlastního názoru, ale vyšší nároky jsou pochopitelně kladeny na člověka nebo na skupinu lidí, kteří mohou mít vliv na ostatní a neměli by se tak divit, že jsou jejich veřejná tvrzení a činnost podrobovány veřejné kritice. Dá se pochopit, že nikdo z oceněných nechce být součástí taškařice při předávání Bludných kamenů, na druhou stranu, kdyby tu odvahu sebral, bude to znamenat, že se nebere tolik vážně a že i o svých vlastních názorech dokáže přemýšlet kriticky ... Palec nahoru !

     Vždycky, když někdo předkládá nějaké tvrzení, tak kriticky myslící člověk by ho neměl hned přijímat, protože na to je vždycky času dost, ale měl by se především ptát, na čem je toto tvrzení postaveno? případně zda-li je onen člověk kompetentní o tom tématu vůbec mluvit...  V dnešní době hodně lidí propadá iluzi, že díky snadné dostupnosti informací může být kdokoli odborníkem na cokoli. Nemůže.

     Jestli se chceme dobrat k nějaké pravdě, tak nám někdy nezbývá nic jiného než věřit odborníkům, kteří svůj obor znají a svá tvrzení opírají o komplexní vědecké analýzy, studie a většinovou shodu a opravdu si nestačí selektivně vybýrat jen ty argumenty, které jsou v souladu s naším názorem.

„Pokud nebudeme moci klást skeptické otázky, skepticky zpochybňovat lidi v pozici autority, pak naletíme každému.“ - Carl Sagan

Video záznam z udílení Bludných balvanů za rok 2013:
http://youtu.be/eVPsCaz54lc?t=2m55s

Seznam nositelů Bludného balvanu:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_nositel%C5%AF_Bludn%C3%A9ho_balvanu

Tip na film

     Už jsem o tom v Březnu psal, ale proč to nepřipomenout. Eckhart Tolle zbožňuje film „Na Hromnice o den více“ s Billem Murraym. Každý ho určitě zná, je to taková pohodová fantasy - romantická komedie.

... A když jsem v tom doporučování, stojí za to zmínit film „Za borovicovým hájem“ (2012) s Ryanem Goslingem a Bradleym Cooperem, a film „Válečník“ (2011) s Tomem Hardym a Joel Edgertonem.

Cvičíte?

Jakékoli cvičení, které rozpumpuje srdce se počítá. Někdo běhá, někdo jezdí na kole, někdo chodí do posilovny, někdo trénuje bojová umění, někdo cvičí jógu. Někdo dělá doma kliky, dřepy, do toho se protahuje...
     Při většině cvičení mívá člověk sklony dodržet počet cviků, které v sestavách pravidelně cvičí. Pro začátečníka může mít takovýto cíl smysl (například to, že si stanoví, že udělá 20 kliků a 20 dřepů), takový cíl dokáže člověka nakopnout, ale problém může nastat v pozdějších stádiích, kdy už to máme tolik zmechanizované, že cvičíme převážně jen proto, abychom si splnili náš cíl. Při provádění cviků se víc soustředíme na počítání jednotlivých cviků než na samotné pohyby a pocity těla při cvičení.
     Jakmile člověk vypustí smyšlené cíle ("kolik těch cviků musím udělat"), překvapí ho, že je při cvičení mnohem uvolněnější a že si dokáže samotné cvičení mnohem více užít, protože ho neprovádí jen proto, aby něčeho dosáhl, ale dělá ho kvůli samotným pohybům. Člověk neplýtvá energii a není stresován tím, aby splnil svou denní kvótu. Cvičí tolik, kolik mu ten den jeho tělo dovolí. Dělá to nejlépe, jak jen dovede. Netvoříte si žádné ideály, kterých je "potřeba dosáhnout" a necítíte se špatně, když jich nedosáhnete (protože jste si je nestanovili). Paradoxně možná zjistíte, že toho tělo dokáže mnohem více, než když byste si ty ideály stanovili. A jestli ne, alespoň budete v klidu, že jednáte nejlépe, jak v ten moment umíte. :-)

Jestli tedy cvičíte, zkuste zjistit, jak se budete cítit, když si své cviky přestanete počítat. Dělejte je, dokud je vám to příjemné, do mírné bolesti. Necvičte proto, protože byste chtěli dosáhnout určitého počtu cviků.


Tip: Kdykoli se ve mě před usnutím nebo během spánku nahromadí energie, můj mozek ji obvykle využije k vlastním účelům (k nepřetržitému myšlení) a to trochu ztěžuje další usínání. V takovém případě je jedna z nejlepších možností energii vybít jednorázově. Zkrátka dát si do těla - kliky, dřepy, sklapovačky... cokoli. Někdo to stihne do 2 minut, někdo do 5. :-)

Kolik je ve vesmíru prostoru?

To, že se nám hvězdy na obrázku zdají být velmi blízko sebe je většinou jen iluze vytvořená světlem a velikým přiblížením. Na obrázku je vyfocena galaxie v Andromedě, hvězdy kolem ní jsou hvězdy z naší galaxie.

     Když by naše Slunce mělo velikost 1 mm, nejbližší hvězda Proxima Centauri (4,22 sv. let) by byla vzdálena kolem 25 km... Pro představu - aby se dalo říct, že jsou galaxie z 99,99% prázdným prostorem, stačilo by, aby byla tato vzdálenost jen kolem 2 cm. Tolik prostoru se skrývá mezi jednotlivými hvězdami v galaxii, přestože se nám z pohledu z dálky jeví jakákoli galaxie jako souvislý objekt.

     Když použijeme stejné měřítko (Slunce = 1 mm), naše Země bude ve vzdálenosti cca 10 cm od Slunce a Neptun ve vzdálenosti kolem 3 m od Slunce. Sondy Voyager putující Vesmírem od roku 1977 by byly ve vzdálenosti kolem 13 m od Slunce. Ještě připomínám, že nejbližší hvězda by to k nám pořád měla 25 km. Tak to jen tak pro představu

Co je větší iluze?

     Občas se člověk setká s názory typu, že tělo je jen iluze, že smrt je jen iluze a že každý člověk prožívá mnoho životů. Asi záleží z jakého úhlu pohledu se člověk na tyto věty dívá, ale pro většinu lidí můžou mít takováto prohlášení dost zavádějící a iritující význam. A bezhlavě takovýmto prohlášením začít věřit, může být ta největší iluze ze všech. Když člověk od někoho slyší, že "smrt neexistuje", instinktivně cítí, že to dotyčný říká především proto, aby zesílil svůj vlastní obraz v očích ostatních (vypadá to totiž, že dotyčný ví něco, co ostatní ne).

     Jestliže je tělo jen iluze, pak by člověka vůbec nemělo bolet, například když mu vlak ujede obě nohy... Můžete si sice v té chvíli klidně říkat, že celá ta bolest je jen iluze (alespoň do té doby, než tou bolestí neomdlíte..) a všechno, že je ve skutečnosti v naprostém pořádku.. fakt ale je, že to není v pořádku a vy budete vypadat tak akorát jako blázni...

     To, že "smrt neexistuje" si zase jako mantru můžete opakovat, až vás praští elektrický proud a vy se nebudete moct pustit. Můžete si to nechat vytetovat klidně na předloktí nebo na čelo... ale uvědomte si, jak hloupě to bude vypadat, až najdou vaší spálenou mrtvolu s naprosto příšerně vyděšeným výrazem ve tváři, na němž budete mít nápis "smrt neexistuje" :) Nebo si můžete opakovat, že "všechno je v pořádku", zatímco se budete topit a zoufale lapat po vzduchu.


     Hodně lidí věří na reinkarnaci a převtělování. Já se spíš ptám - jestliže je taková věc skutečná, pak už jsem pravděpodobně nějaký minulý život prožil a zrovna tak všichni kolem mne... Jaktože si tedy na svůj minulý život ale nikdo z nás nepamatuje? Hmm...     Co když si na své minulé životy nepamatujeme proto, protože nikdo z nás žádný minulý život neprožil? ... Jinými slovy, žádný minulý život nebyl...

     Nemělo by být základním předpokladem pro vyslovení domněnky/přijetí víry, že existují minulé a budoucí životy to, že si své minulé životy budeme pamatovat?

     Celá tahle věc o převtělování, že tady má člověk nějaké poslání a má na to X životů, aby svého poslání dosáhl dost silně připomíná středověký názor, že Země je středem vesmíru, že je zde nějaký vyšší smysl a že se všechno točí okolo nás... Jestli se něco převtěluje, my jako osobnost to určitě nebudeme, jinak bysme si přece svůj minulý život pamatovali, ne? :-)

     Nemusí se mnou nikdo souhlasit, koneckonců tady nejsem od toho, aby se mnou všichni souhlasili, ale fakt, že si svůj tzv. "minulý život" nedokážeme vybavit by měl o něčem svědčit ... Proto zní irelevantně, když lidé říkají, že se převtělují - protože to říkají oni jako osobnost. V dalším životě úplně zapomenou na to, že něco takového v předešlém životě říkali...

... protože to neříkali oni :)

Existujeme ve vesmíru, spolu se všemi a se vším kolem nás

Tohle skutečně vědět a chápat - to znamená oněmět úžasem

Člověk se učí příklady, které vidí.. ne radami, které slyší

To je vlastně zbytečné rozvádět
    

Přirozená tendence ke zdraví a harmonii

    Asi jste někdy viděli nějaký film, kde hlavní hrdina utrpěl sečnou, tržnou nebo nějakou jinou ránu a zranění, kde mu ji později polili živou vodou, mávnuli hůlkou nebo čímkoli jiným a rána se rychle a zázračně zahojila před zraky všech...

     Nedávno mě takhle posekala kočka, kterou jsem si chtěl pochovat, ale byla v nějakém naštvaném rozpoložení - Zřejmě se poprala s jinou kočkou a tahle nálada v ní ještě nějakou dobu zůstávala. ... Mimochodem jestli vám todle chování kočky připadá šílený, nevědomý a jaksi "zvířecí", tak s lidma je to stejné. Jednou, když jsem se maximálně naštval a potom jsem měl v cestě kočku, napadlo mě do ní pořádně kopnout až by letěla, přestože mi nic neprovedla, prostě z ničeho nic :-D (no nakonec jsem si to uvědomil a nekopnul do ní)... Ale to je jen tak mimo, že se vlastně od těch zvířat moc nelišíme, když nás ovládne nějaká energie nebo prostě nálada :)

     Takže, abych se vrátil k původnímu příběhu... Po pár týdnech se šrámy zahojily a já jsem si uvědomil, že kdybych celou tu dobu hojení držel nad svou ránou kameru a potom si záznam pustil zrychleně, uviděl bych ten samej zázrak zhojení, který je možný jen ve filmech. To mě doopravdy fascinovalo... Jak říká Eckhart, "máme na svět jen jakýsi zamrzlý náhled". Opravdové zázraky se z naší perspektivy vnímání času dějí pomaleji, ale dějí se... A nejlepší věc na tom je, že tomu nemusíte vůbec věřit, konkrétně na tomto příkladu zhojení rány víte, že to tak je :-)

Věřit

Víra jako taková je často víc než jen víra a může pozitivním směrem ovlivňovat a vést náš život. Jsou ale situace v životě, na které se dokonale hodí následující citát:

 „Pravda je taková jaká je a nestará se o to, jestli v ni věříte nebo ne. Jen lež potřebuje, abyste v ni věřili.“

- Don Miguel Ruiz

Čím se člověk stravuje, tím se také stává

Nejen to, co člověk sní se stává jeho součástí...

Ale také to, čemu člověk věnuje pozornost se stává součástí jeho povrchového já.

Proces funguje hrozně moc jednoduše. To, čemu věnujeme pozornost (nebo co si myslíme) se postupně usazuje do našeho podvědomí a naše podvědomí pak nutkavě, automaticky a nevědomě kontroluje a řídí naše vnější chování, aniž bychom si to uvědomili. Tak si tvoříme svůj svět, kterému potom věříme jako absolutní realitě.

Je to svět, který má každý člověk jiný.

Je možné, že jen ten náš svět je jediný pravdivý a všechny ostatní jsou mylné?

Čemu věnujete svou pozornost vy?

Člověk se vždycky nějak dostane do dalšího okamžiku

a když se pak podívá zpět, předchozí okamžik jakoby se ani nestal.

Noční obloha, souhvězdí, hvězdy a Měsíc ...

Jejich podoba pro nás zůstane po celý život stejná

Všechno ostatní kolem nás se změní

Jen toto zůstane

Realitu se snažíme přijímat tehdy, když ji ve skutečnosti vůbec nepřijímáme

Když čteme Eckharta nebo sledujeme videa, trochu to svádí k tomu, udělat si z přítomnosti metodu, skrze kterou se chceme dostat do lepší budoucnosti. "Snaha soustředit se na tento okamžik, aby...", "být někým lepším, než jsem teď", "teď ještě nejsem uplný/á", "je tady stav, kterého je potřeba dosáhnout", "a možná se mi to podaří, když se kouknu na tohle video, na tamto video, když budu víc hledat a když shromáždím ještě víc informací..", "dělat něco, aby..." atd.. Čož je vlastně pravý opak toho, o čem Eckhart mluví.

Když použijeme video jako ukazatel a né jako něco, "co mi pomůže dostat se někam", pak Eckhart o této snaze mluví například zde:


Co je osvícení?

Duchovní probuzení není o snaze něčeho dosáhnout


I slovní spojení "přítomný okamžik" je jen nálepka, která byla uložena na realitu a my se často chytáme jen té nálepky a přestáváme vnímat realitu, na kterou vlastně poukazuje. Chápat přítomnost znamená být přítomný/á, ne snažit se ji dosáhnout nebo o ni přemýšlet. Ale cokoli o tom člověk může říct stejně není tak úplně ono.

Sny a myšlenky

Víte, co mají společného naše sny během noci a naše myšlenky, které máme v bdělém stavu?

 ... Po dobu, co probíhají je pokládáme za absolutní realitu.



(možná neříkáme nahlas, že věříme každé naší myšlence, ale chováme se podle nich)

Kolikrát se přistihnu jak zírám před sebe, kolem sebe, ale věci, na které se jakoby dívám vlastně vůbec nevidím nebo nevnímám. Je to takový ten pohled, kdy se díváte kolem sebe, ale nic nevidíte... Hlava je plná různých myšlenek... Oči kmitají dolu, nahoru, ze strany na stranu... A jak je to vlastně zvláštní, že nevidíte to, na co váš pohled jakoby směřuje. Člověk je ukázkově nepřítomný...... Tak to je první věc, které jsem si teďka v poslední době na sobě všimnul. Třeba to má někdo, kdo to teď čte podobně a začne si toho teď víc všímat. :)


Další věc, které si teď všímám je, že jsem daleko klidnější, když se nestarám o vnější svět. Když nesleduji zprávy, nečtu noviny, ani si je nezapínám na internetu. Ten přehršel informací ze všech směrů mě začal štvát, protože jsem měl pocit, že mi to všechno ubírá hrozně moc energie, takže jsem si řekl:

Jak se mě osobně týkala jakákoli zpráva publikovaná například v posledních 10 letech? ...

Člověk je stvořen tak, aby se vyrovnal s tím, co vnímá bezprostředně svými smysly kolem sebe, ale nemůže se vypořádat s něčím, co existuje kdesi a čeho sám není svědkem. To už je taková zbytečná nadstavba, která nám zabraňuje být tam, kde jsme.

(Určité zprávy svůj smysl mít můžou, ale naprostá většina ho nemá (však se podívejte sami), proto je dobré položit si otázku jestli nám to zato stojí - každý podle sebe, nechci dávat nějaký univerzální návod pro všechny)


No a třetí věc, které si v poslední době všímám je, že často plýtvám energii tím, že se příliš soustředím na to, co mi vadí, co nechci, čeho se bojím, co dělám špatně, co mě rozčiluje a co mě sere (proč si hrát na etiku, že :d) a vůbec, že se tím ve mě hromadí spoustu vzteku a napětí. ... Člověk si pak uvědomí, jaká je to ztráta energie, všímat si jen něčeho, co nás štve, rozčilovat se, bojovat proti něčemu. Stejně s tím člověk nic nenadělá... Tak proč se raději nesoustředit na to, co se nám libí, co máme rádi?


Nebo taková věc jako dělat si názory. Připadám si jako bych se s každým svým názorem, soudem nebo věděním uzamykal do ještě menší klícky. Vlastně je mi fajn, když nevím, když nemám názor. K čemu to? Svět dál poběží docela dobře i bez toho, aniž bych si na něco dělal názory... Proč se omezovat?

„Nemusíš hledat pravdu, stačí nelpět na názorech“
(Z knížky Eckharta Tolle)



Tak to byla taková má dokonale nedokonalá úvaha o tom, co se mi honilo hlavou. Když se k tomu budete chtít jakýmkoli způsobem vyjádřit, cesta je volná :)

Smazání videí

Dneska jsem si všimnul, že mi na youtube "EckhartTeachings" zablokoval 3 dlouhá videa nazvaná Žít Vědomě, Všímejte si Ticha a Eckhart Tolle (CZ), a to z důvodu porušení autorských práv.

Když jsem se pokusil nahrát jedno z těch smazaných videí na můj druhý účet na youtube, tak mi to hodilo oznámení, že je video celosvětově blokováno a že si EckhartTeachings nárokuje autorská práva. Na youtube (na mém kanále)  tedy už tato videa nejsou, ale z nějakého důvodu jejich odkaz zde na těchto stránkách ještě funguje, ale očekávám, že asi brzo přestane.

Tak můj názor je samozřejmě, že na to maj nárok, nicméně by mohli být rádi, že to šíříme. Protože - ruku na srdce: Kolik z vás si koupilo knížku až když jste se seznámili s obsahem zprostředkovaného videa? Takže si dovedu docela dobře představit, že ač "nelegální" je tohle šíření, tak jim vlastně také svým způsobem prospívá.

Smazaná videa se tedy pokusím nahrát na vimeo.com (ale tady je problém, že můžu nahrát jen jedno video týdně / 500MB za týden), takže odkazy tady na stránkách poopravím, až bude vše nahráno. Ostatní dlouhé překlady, které na youtube zůstaly jsem nastavil jako "neveřejné", to znamená, že vám je youtube nenajde a člověk je bude moci přehrát, jen když na ně bude mít odkaz (který zde, i na jiných stránkách samozřejmě dál zůstává).

... Tak, tak to je :)