pondělí 19. května 2014

V čem se cítíte nedostateční?


Najděte si tiché místo a nenechte se ničím rušit ani rozptylovat. Vezměte si papír a něco na psaní, pohodlně se posaďte a pokuste si sepsat seznam svých vlastností, ve kterých nevynikáte, které vás omezují, v čem se cítíte nedostateční, v čem selháváte a co vás na sobě štve nebo mrzí. Vezměte si tolik času, kolik potřebujete a v klidu v sobě zapátrejte. Snažte se, ať je váš popis přesný a férový. Třeba vás překvapí, na kolik věcí přijdete. Jestli cítíte, že jsou některé vlastnosti silnější, můžete si je průběžně v různé formě napsat vícekrát.

Nepřistupujte k tomu ale tak, že jsou to věci nebo vlastnosti, které chcete překonat nebo se jich zbavit. Jde jen o to je uznat. Nepovedlo se vám je překonat doteď, tak proč by se to mělo najednou povést... Uznejte si: Tohle jsem já a hned tak se nezměním.

Tyhle vlastnosti nezmizí, to bysme pak nebyli my. Nejlepší, co se může stát je to, že mírně zeslábnou. Ale nezeslábnou proto, že chceme aby zeslábly nebo protože se budeme tvářit, že neexistují... ale zeslábnou proto, že si přiznáme, že je máme a že takoví jsme.



Ps.: Pochopitelně se můžete uklidňovat tím, že sepsané vlastnosti nejsou vaším skutečným Já - a v tom případě budete před ostatními vypadat super chytře a možná, že to bude svým způsobem i pravda, ale to vám moc nepomůže.

9 komentářů:

  1. Už při čtení nadpisu mi okamžitě naskočilo:
    ..oslovovat lidi jménem :-/ ...to asi jen tak někdo nepochopí, ale mně to občas připadá jako úkol z úplně jinýho vesmíru :)

    PS: Pochopitelně se můžu uklidňovat tím, že...

    Ale nenechte se rušit v bádání, to jsem si jen tak (na sebe) postěžoval.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nebylo oslovování jménem, to bylo pobídnutí ("pokuste se..."). Chápu, že to někomu mohlo přijít nepříjemné a příliš vybízející, takže jsem to změnil.

      Vymazat
    2. jej, jsem to asi špatně formuloval :-/ To nebyla připomínka k textu, ale popis jednoho z mojich největších nedostatků, který mi právě hned při čtení nadpisu naskočil.. :)
      Omlouvám se za matoucí komentář, příště to zkusím napsat jednoznačněji.

      Vymazat
    3. Tak to jsem to pomotal já, teď mi to dává smysl :)

      Vymazat
    4. Ale ještě bych k tomu doplnil, že lepší formulace by asi byla "zapomínám lidi oslovovat jménem" nebo "dělá mi problém oslovovat lidi jménem". Protože když si řeknete "oslovovat lidi jménem", tak je to vlastně nový cíl, kterého se snažíte dosáhnout.

      Vymazat
  2. A kdyz ty veci nebo vlastnosti zmizi, tak se pak prestanu citit nedostatecny?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Logicky ano. Ale jak už jsem psal, nejde o to snažit se něco překonat, ale uznat to, jací jsme.

      Vymazat
  3. Chcel by som poukazat na celkom zaujimave nazory: http://www.youtube.com/watch?v=GAD56aeT2t0

    myslim ze stoji zato si to aspon raz pustit cele... ktovie, mozno to niekoho oslovi.. mozno nie.
    pekny den

    ferko

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, když např. neumím tolik mluvit, jsem stydlivý, a přiznám si to natolik že to vlastně "vím" (jsem "vědomě" stydlivý), pak dál stydlivě komunikuji ale necítím se tak (např. se víc zadrhávám v řeči, koktám apod.., ale nemám z toho žádný ošklivý pocit. Protože jsem si to přiznal jako věc, za kterou se nemusím stydět :-)), prostě to tak je. A z toho dál cítím, že postupně zmizí to koktání a zadrhávání :-))

    V tomto případě jde o to, proč je zde stydlivost, kdy se objevuje a za jakých okolností (a samozřejmě taky komu). Myslím že přijít si na to sám je nejlepší cesta. Učitel může ukázat směr, ale jít musíme sami, že :-))

    Martin

    OdpovědětVymazat